VÁCLAV HAVEL BYL POTOMKEM ZNÁMÉ PRAŽSKÉ PODNIKATELSKÉ RODINY

Vácslav vystudoval reálku a později z finančních důvodů nedokončil pražskou techniku. Jako stavební podnikatel začínal na venkově, postupně se mu začalo dařit a prorazil i v Praze. Zůstala po něm řada domů, tím nejznámějším je palác Lucerna. Celý komplex v centru Prahy postupně vznikal v letech 1907 až 1921. Secesní palác byl první pražskou železobetonovou budovou se zastřešenou a prosklenou pasáží.

Václav Maria Havel (1897-1979) - otec bývalého prezidenta. Stavební inženýr a podnikatel, spolumajitel Podniků bratří Havlů, pod které vedle Lucerny patřily i slavné Barrandovské terasy. Vystudoval českou techniku v Praze a účastnil se budování studentských kolejí na Letné a v Budči. Koncem 20. let minulého století stavěl vilovou čtvrť na Barrandově, které dominoval areál Barrandovských teras otevřený roku 1929. Jeho podnikání narušila nejprve druhá světová válka a později komunistický puč v únoru 1948. Po něm byly Havlovy podniky znárodněny, on sám v nich ještě nějakou dobu mohl působit poradce. Krátce byl vězněn, protože neudal plánovaný útěk svého známého za hranice.

Miloš Havel (1899-1968) - strýc bývalého prezidenta. Na rozdíl od bratra, stavebního podnikatele, se věnoval filmovému podnikání, film jej přitahoval již od mládí a profesně se mu věnoval od 14 let. V roce 1921 sloučil společnosti American film a půjčovnu filmů Biografia a založil společnost A-B. Pro ni vybudoval ateliéry na Barrandově. V letech 1937 až 1945 řídil společnost Lucernafilm, v jejíž produkci byla natočena řada úspěšných filmů 30. a 40. let. Za okupace vyreklamoval řadu českých spisovatelů, dramatiků a divadelních režisérů z totálního nasazení a další z nich finančně podporoval. Pro pracovní kontakty s Němci byl ale po válce nařčen z kolaborace. Krátce byl vězněn, v roce 1952 se mu podařilo uprchnout do Rakouska. Od roku 1955 žil v Mnichově.

Hugo Vavrečka (1880-1952) - dědeček bývalého prezidenta z matčiny strany. Ostravský rodák vystudoval techniku, ale pracoval jako novinář, diplomat, ministr i jeden z ředitelů Baťových závodů ve Zlíně. Do novin psal ekonomické články i fejetony, do němčiny překládal například odborné studie Otty Wichterleho a podle jeho satirické povídky, kterou vydal pod pseudonymem Hugo Vavris, vznikl film Lelíček ve službách Sherlocka Holmese. Za první světové války sloužil u námořnictva v Terstu, odkud udržoval styky s českými politiky.
V roce 1919 se účastnil s československou delegací mírové konference v Paříži a poté zamířil do diplomacie. Byl generálním konzulem v Hamburku, velvyslancem v Maďarsku a Rakousku. Diplomatické služby opustil v roce 1932, kdy přijal nabídku svého přítele Tomáše Bati a stal se ředitelem pro zahraniční styky jeho závodů. Od září do konce listopadu 1938 byl Vavrečka ministrem propagandy. V Baťových závodech působil do roku 1945, kdy byl penzionován a posléze obviněn z kolaborace. Před komunistickým žalářem ho zachránila až vážná choroba.

ČTK