VÝKLAD SNU – PRŮŘEZ HISTORIÍ

Tyto sny byly označovány jako ,,inkubační sny“. Antifón z Rhamnúntu je prvním nejznámějším vykladačem snů, jenž byl nevlastním bratrem platóna, žákem Gorgia a oponentem Sokrata. Jeho nejznámější díla s tématikou snů jsou: Pravda (Alétheia); O svornosti (Peri homonoiás); O posuzování snů (Peri kriseós oneirón).

V bibli a židovských spisech je první kategorizace snů. Mezi tyto patří například sny Josefovi z knihy Genesis, kde je zaznamenán například Josefův sen o snopech. Bible většinou hovoří o snech, ve kterých se projevuje názor, že bůh prostřednictvím snů sděluje svoji vůli. V bibli však najdeme i kritiku snů. Například Jeremiáš popíral, že by sny byly poselstvím od boha, protože je používají především falešní proroci. Jeremiáš byl přesvědčen, že sny pocházejí z nitra člověka, nikoliv od boha. Sny jsou vykládány i v jiných náboženstvích jako je také buddhismus.

Potřeba porozumět snům a vysvětlit si jejich význam existovala i v lidové tradici, což položilo základ lidových snářů a řadě pověrám. Mezi nejznámější patři pověra, která tvrdí, že sen, který se zdá první noc v novém domě, se splní. Staré snáře vykládají snové symboly následovně: hada viděti - ztráta peněz, oheň zapáliti - získáš lásku atd.. Dochované jsou také snáře pro sázení loterie, ve kterých byla ke všem symbolům přiřazena čísla.

O první vědecké pojednání o snech se zasloužil Sigmund Freud. Jeho teorie jsou dnes zčásti již překonané, ale ve své době měly obrovský význam v psychologii i v umění. Jako první začal veřejně mluvit o důležitosti sexu v lidském životě. Jeho psychoterapie spočívala mimo jiné i interpretaci snů jeho pacientů, které obsahovaly různé symboly. Například jakýkoliv předmět doutníkového tvaru byl Freudem vykládán jako symbol mužského přirození. Dnes je mu vyčítám jeho velký důraz na sex, který zřejmě vyplýval z jeho osobních problémů. Z Freudových následovatelů má zřejmě největší význam Carl Gustav Jung. Jung vycházel z názoru, že sny mají význam spíše duchovní než erotický. Tvrdí, že sny jsou bránou do našeho podvědomí. Bývají často znázorněny různými symboly, které jsou však naprosto subjektivní. Proto Jung odmítá všechny absolutně nevědecké snáře, které se pokoušejí vykládat významy snů. Velmi zvláštní kategorií, která už spíše zapadá do oboru psychiatrie, jsou sny lidí, kteří prodělali nějaký traumatizující zážitek. Jsou to například lidé, kteří přežili pobyt v koncentračním táboře. Tito lidé se se svými zážitky již vyrovnali, nicméně se jim jejich otřesné vzpomínky stále vracejí v podobě snů. Tyto sny pak mohou vést k poruchám vědomí, někdy dokonce až k sebevraždám. Důvodem tohoto je, že je pro lidi mnohem těžší vypořádat se se stále se vracejícími vzpomínkami a sny na rozdíl od kritických situací v normálním životě, kdy nás vede pud sebezáchovy, tedy snaha vše překonat a přežít. Dalšími nevysvětlenými událostmi jsou například situace, kdy sen pomohl dokončit nějaký nevyřešitelný problém. Například T. A. Edison přišel na to, jak zkonstruovat žárovku až ve snů. Mozart zase prý litoval, že nedokáže napsat všechnu hudbu, kterou slyší ve svých snech. Ovšem takovýchto případů, které jsou spojeny s uměním, známe z minulosti více. Například ve výtvarném umění to byl především Salvador Dali, který se při tvorbě svých surrealistických obrazů nechal inspirovat právě sny. Mnoho umělců se nechalo při své tvorbě inspirovat sny způsobenými vlivem halucinogenních drog. Byli to například francouzští prokletí básníci a poté celé americké hnutí beat generation.

-lz-