MIROSLAV PLZÁK UMÍ O VÁŽNÝCH VĚCECH HOVOŘIT S HUMOREM

Za těch několik desítek let, co vkročil na tehdy neprobádanou půdu manželských věd, se lidé podle Plzáka prý nezměnili. "Vznikly nějaké novinky jako bohatí podnikatelé, a že si stále berou topmodelky, pak se s nimi rozvádějí. Vznikly dokonce i bohaté ženy, které nevědí koho si vybrat, ale jinak je všechno při starém," tvrdil. Jeho rady, jak najít správného partnera či jak "přežít" manželství jsou proto pořád "in", a tak jeho knížky patří mezi bestselery. Vedle desítek populárních a odborných publikací psal také televizní inscenace a divadelní hry, z nichž nejznámější Záviš kontra Březinová se v Semaforu hrála tři roky.
Plzák je rodák z Libušína u Kladna, ale dětství prožil v Praze. Maturoval rok před koncem války a byl poté totálně nasazen v jedné libeňské fabrice. Absolvoval pak medicínu na Karlově univerzitě a už po druhém ročníku ho přitáhla psychiatrie. Byl členem Československé strany národně socialistické, proto po studiích coby politicky nespolehlivý léčil čtyři a půl roku "pétépáky". Po praxi v léčebnách v Praze-Bohnicích, Kroměříži a Horních Beřkovicích nastoupil v roce 1959 na pražskou psychiatrickou kliniku věhlasného profesora Vondráčka. Po čtyřech letech se stal primářem a na klinice pak působil do roku 1989, kdy odešel do důchodu.
Klinicky se Plzák mimo jiné zabýval depresemi. Mezi jeho pacienty bylo mnoho známých osobností, také herců. Od 60. let byl totiž "jako doma" mezi bohémskou společností spojenou zejména s divadly Rokoko, Semafor či Reduta. V této době mu do života nakrátko vstoupily i dvě krásné herečky, Olga Schoberová a Marie Drahokoupilová. Kvůli stykům s uměleckým světem a také proto, že na klinice pomohl řadě lidí, kteří měli politické problémy, byl zajímavým objektem pro Státní bezpečnost. Razantně však popřel, že by jakkoli s StB spolupracoval.
Odborníka na manželské soužití udělal z Plzáka rostoucí počet sebevražd začátkem 60. let a příkaz něco s tím udělat. Tím něčím se stala první Linka důvěry, k níž se inspiroval u britských samaritánů. Slouží od roku 1964 dodnes. A protože většina klientů přicházela s manželskými konflikty, vstoupil s chutí na "pole neorané". Vytvořil samostatný vědní obor zabývající se manželstvím - matrimoniologii a jako první na světě také napsal vysokoškolskou učebnici na toto téma.
Ve svých názorech pochopitelně promítal velké klinické a životní zkušenosti. Pět manželek, jak se traduje, ale opravdu neměl. Rozvedl se jen jednou a s druhou, o 24 let mladší manželkou Emou žije už skoro 40 let. Vyrovnal se i s tragédii, které ani jako psychiatr nemohl zabránit - jeho syn si vzal život těsně před maturitou. Z prvního manželství má dceru Renatu, která je rovněž lékařkou.
K jeho nejznámějším teoriím a základním kamenům partnerství patří pravidlo tří "S" - soucit, stesk a starost (strach). Za největší rozvraceče vztahů naopak považuje výčitky, osočování a výhrůžky. "Smyslem manželství není, aby v něm byli partneři šťastní, od toho jsou tady záliby," tvrdí Plzák a nabádá lidi, aby měli hobby. Odromantizování manželské lásky a štěstí, poukazování na nicotnost milenecké lásky či popisy nevěr mu vedle velké popularity přinesly i časté osočování z cynismu.
Mnohým odpůrcům vadilo, že o vážných problémech mluví a píše humorně. "Nevymýšlím text tak, aby byl komický, to vyjde samo," říkal Plzák. Není ani autorem proslulé rady pro nevěrníky "zatloukat, zatloukat a zatloukat", i když to už asi nikomu nevymluví.

ČTK